Jsi moc skromný, milý brachu …
Nezůstávej pořád v prachu!
Nebuď jako poupě v koutě,
nemysli, že tam najdou tě.
Tam tě nikdo neuvidí,
strachuješ se jenom lidí.

Vlkem člověk je člověku,
tak tomu je od pravěku.
Doufejme však: svět se mění …
Snad bude víc pochopení.

Tak teď najdi v sobě vzpruhu!
Uvidíš, půjde ti k duhu
narovnat se a jít zpříma.
Každý žezlo v ruce třímá,
ale často o tom neví
a z kuráže hodně sleví.

Neměj dál na srdci můru –
tedy vpřed a hlavu vzhůru!

 

© 2008 Jindřich Degen