Hej, mistře, vstaň, podívej se,
jak nám ten čas utíká –
přešla doba nevinnosti,
už nemáme dudlíka.

Vbrzku rostem’ jak topoly,
než se nadáš, jdem’ do školy.
Teď obecná, potom střední
(když se nám mozek rozední).
Někdy poznáš tuhou práci,
jindy zažiješ legraci.

Do zkoušek je práce dosti –
matyka, ta dá starostí.
Nastane pak často dření
do ranního kuropění.

Když se potom chýlí k jaru,
Vesna dá nám plno darů.
To pak zříme poupata,
pokoušíme děvčata.
Oblékneme sváteční
když jsou tady taneční.

Není jen čas radovánků,
také nedostatek spánku –
to když přijde maturita
a s ní nervosita litá.

Lež, mistře, a zůstaň v klidu,
doba ta se nevrátí.
Uplynulo mnoho vody –
však vzpomínky se neztratí.

 

© Jindřich Degen, 1999