Kdysi v parku chodil pěšky,
stromů, květů všude hodně –
obdivoval tam macešky,
dýchalo se mu svobodně.

V moderní teď době žije,
rychlostí se až zalyká –
je to přímo utopie –
TV, dot.com – vše polyká.

Zmáčkne knoflík, stiskne myšku,
ocitne se v Americe,
už nevidí pampelišku,
sedí – blednou jeho líce.

Doprava je teď blesková –
to ho láká dozajista
technologie když nová
je tu. A co motorista?

Lidé kolem zuby zatnou
když se řítí po betonu
rychlostí přímo závratnou
s uchem na svém telefonu.

Nežli jak na kolotoči
žít a býti jak v závrati,
než se mu mozek rozskočí,
je nutno lék předepsati.

Chce-li radostně zas žíti
a užívat radovánek,
musí trochu zpomaliti,
‘by měl spánek jako vánek.
V přírodě si zazpívati,
žíti střídmě – jak se sluší –
aby mohl prospívati
jak na těle, tak na duši.

 
© 2000 Jindřich Degen